Desatero první duševní pomoci

Jsem člověk s proměnlivou a hloubavou náturou, který mnoho hodin i dní svého bytí prožil ponořen do temnoty i světla v jejich pra-podstatě.
Byly roky, kdy jsem velmi trpěla, celou svou bytostí, a také nastaly euforické okamžiky ve kterých jsem dokázala svá prokletí zlomit.
Jedním z plánů mé duše je však hledání a zkoumání podstaty lidství, a tak svá témata rozkrývám velmi pečlivě ve vrstvách, které se někdy zdají jako nekonečné.
A věřte nebo ne, svůj život miluji každým coulem a užívám si tu někdy poetickou a někdy patetickou rozmanitost vnitřní i vnější magie.

Ať už jsem řešila cokoliv, vždy, když už jsem byla v úzkých a domnívala se že ze slepé uličky vlastní mysli snad cestu nenajdu, pomohla mi jedna z těchto myšlenek.

Mnoho z nich určitě znáte, možná je někdo považuje za psycho-spirituální kýč, jelikož jejich obliba v rámci propojení sítí stoupá.
Je ale důležité si uvědomit, že samotné tyto věty, slova, písmenka – vás nespasí.
Jsou ale velice mocné v tom okamžiku, kdy skrze ně, poznáte svou vlastní moc.
V tom je jejich síla.
Když si je v pravou chvíli připomenete, a necháte je proudit celou vaší bytostí v tichých vnitřních meditacích, dost pravděpodobně vás dovedou ke klidu a světlu.

1. Nemůžeš možná ovlivnit to, co teď prožíváš, ale můžeš ovlivnit jak to vnímáš – a tím ovlivníš vše.
Neboli při práci s jakýmkoliv problémem, ve kterém jste uvízli, a zranili jste své ego, můžete změnit svůj úhel vnímaného pocitu. Je to kouzlo, které funguje, ale vyžaduje překonat vlastní nabubřelost, že přeci nejlépe víme, jak to a ono má být.
Uvolněte se a změňte svůj pociťovaný smysl.

2. Vše co se děje je příčinou důsledků a dělo by se to i bez tvého zásahu.
Nech věci, ať se stanou.
Pro všechny ty zodpovědné, kteří by nejraději vše drželi pod kontrolou a zabránili všem nepravostem světa : Ne, nejste Bůh. Nejste Vesmír. Nejste nejvyšší zákonitost a fyzika.
Jste člověk, lidská bytost a duše, která se rozhodla ochutnávat lidskost ve všech jejích podobách a to co nyní prožíváte má svůj hluboký význam.

3. Neberte si nic osobně – jedna z pěti dohod a ano, je silná, mocná a uzdravující.
My umíme být velmi zranění a i když si myslíme, jak jsme otrlí, přesný zásah do jádra pudla nás dovede vyřadit ze života a vyhodit z vlastního těla i na několik dní.
Indiáni říkají, že rána od přítele je rána která se nehojí. Je to o tom, že se svými přáteli, partnery a rodinou jaksi splýváme, projektujeme si v nich své představy a věříme jim.
Jediné čím si ale můžeme být jistí, je že si ničím a nikým nemůžeme být jistí, a že každý se rozhoduje na základě milionů vlastních vzorců úvah, které s vámi nemají nic společného.
Nepotlačujte bolest, ale nedovolte svému egu aby vás přesvědčilo o tom, že vy jste ten chybný článek. Zpětná vazba je fajn, tak jí vezměte v potaz, ale nic víc dělat nemusíte.

4. Chceš-li uzdravit svou duši, srdce nebo tělo, nikdy to nepůjde pod tlakem.
Práce s jemnou hmotu je jako práce s květinou. Také na její květ neberete pákové kleště, že?
Tak proč chcete jít na věci srdce, mysli nebo na duševní záležitosti v brnění a s tankem?
Buďte k sobě laskaví. A rázem povolí spousta okovů.

5. Nedotýkejte se světa kolem sebe tak intenzivně.
To je velmi silná myšlenka, ale jde o to jak ji uchopit.
Rozhodně to neznamená, že byste neměli užívat života všemi doušky a intenzivně prožívat každý prožitek bytí.
Je to o tom, nebýt příliš. Nezasahovat to přírodního řádu příliš. Nesníst všechny plody stromu sám, ale rozdělit se a něco stromu ponechat. Nesníst pět křepelek ale jednu (jak řekla jedna moudrá kuchařka). Nemluvit příliš.
Učení druidů, které je přesně tak záhadné a stěží dohledatelné v knihovnách, jako moudré, je na tomto postaveno.
Největším průšvihem je totiž mág, který neví kdy zavřít pusu. Často i my prostí lidé, si svým přílišným sdílením a hovorností umíme pěkně zavařit. Takže esence této myšlenky je : Ztište se prosím – napříč prostorem.

6. Další myšlenka kterou znáte z Dohod, je: Dělejte vše nejlépe jak umíte – ale ani o fous lépe.
Moudrost tohoto rčení přímo souvisí s uhoněnou malicherností naší doby. Obzvlášť té městské, továrenské.
Efektivita se stala náboženstvím, jakýkoliv odpočinek, který zrovna nepropaguje Cosmopolitan, se stává nepřiměřeným projevem slabosti.
Láska jako společnice reklamních kanceláří uzavřela srdce těch, jejichž cíl se dá spočítat na peníze.
Nehoňte se. Zpomalte a pomalu začne zpomalovat i společnost. A nebo taky ne, ale vám to už nebude vadit. Dělejte vše srdcem a věřte že ve vaší přirozenosti je, dělat vždy vše nejlépe.
Ale v tom, zda se výsledek podaří, hraje roli mnoho nenápadných faktorů a jedním z nich je i vnitřní klid a jistota. A tu nezískáte, když se budete honit za vlastním stínem.

7. Vždy hledejte pravdu, která bude rezonovat s vaším srdcem
Zase trocha druidské filozofie. Druidové měli jednu velmi silnou myšlenku.
„Cokoliv, co se naučíš, vytváří zároveň prostor pro možnost, že je vše úplně jinak.“
To je pravda, která s mým srdcem rezonuje na maximum.
Pravdu totiž vnímám celý život jako abstraktní pojem, který má mnoho proměnných.
To neznamená, že musí člověk na truc rozvracet zažité standardy. Ale tuším, že je v tom veliká svoboda vlastní mysli. Jen blázen nebo mistr si totiž dovolí žít a myslet po svém.

8. Pokud se díváte do pekla, peklo vidí do vás.
Zákon přitažlivosti. Čím více se na něco zaměříte, tím spíše se tím sami stanete a tak se z malých komárů stávají post-apo-velbloudi, že?
Chceme se uzdravit, hloubáme, analyzujeme a mezitím krmíme ty nejzvrácenější démony ve své blízkosti. Vězte, že jediným způsobem jak se můžeme zbavit temnoty je ten, že zapálíme svíčku. A ten zdroj světla, ten máme v sobě vždy, bez něj bychom nežili. Jen je třeba si to přiznat.

9. Studovat sám sebe je ze všech umění to nejtěžší.
Tak na sebe nebuďte tak přísní. Nejste matematická rovnice. Jste bytost která si v první řadě zaslouží lásku a přijetí. Přijměte a obejměte své zdánlivé nedostatky, neboť právě ty vás činní jedinečnými. Kdybyste je neměli, nemohli byste žít na Zemi.

10. Když přijde špatný den, není to nic jiného než špatný den. Když mu ale podlehnete, může být ze špatného dne, špatný život. Když přijde dobrý den, není to nic jiného než dobrý den, když mu ale podlehnete, můžete být šťastní.
Ve skutečnosti nejsou dobré ani zlé dny a nejsou dobré ani zlé emoce. Občas se objeví něco co viditelně deformuje prostor svou krutostí, avšak je to méně často, než si vlivem medií myslíme.

Tak se uvolněte a zkuste pro jednou jen tak žít.

Dětem

Maličké, být dítětem je komplikovaná zkušenost.

Tolik toho víš, a přesto ti okolí pramálo naslouchá. Neumíš možná ještě dost slovíček, která by popsala tvé pocity. Možná nevíš, jak které téma uchopit, aby bylo srozumitelné i těm všem velkým, zaměstnaným lidem.

Možná zápasíš s rozporuplnými pocity, které souvisejí s tvým tělem, které ne vždy reaguje tak jak by sis přálo.
Někdy je Tvá malá dušička, ještě menší než pulec, protože si připadá omezená a stísněná v tom tvrdém a chaotickém světě, který kolem tebe bují.
Tvoje mysl si ještě často nedovede poradit se všemi těmi protichůdnými a často nesmyslnými nařízeními a předpoklady, se vším tím, co se očekává. Z nějakého důvodu.
A rosteš tak pomalu.

Přitom všichni kolem tebe ale říkají, že rosteš jako z vody, že je to okamžik, kdy jsi byl malé bezbranné miminko.
Jenže tobě to může připadat jako věčnost. Čas ti plyne pomaleji a snad i proto nemáš šanci stíhat všechny ty na vteřiny vypočítané rodičovské plány.
A když se ti podaří v téhle bláznivé realitě naladit se na proud, na tak známý, klidný prvek existence, na činnost, která možná těm všem velikým lidem nedává smysl, ale tebe zcela pohltí, jsi šťastné.
Jsi ale často vytrženo z transu a uvedeno do rozpaků, protože to co vytváříš, není v souladu s tím, co bys podle ostatních vytvářet mělo.

Víš maličké, možná je tento svět někdy tvrdý a nepoddajný. Možná mu občas vůbec nerozumíš a přepadá tě pocit nejistoty, zda zvládneš být tak šikovný jako máma nebo táta.
Ale jsi jedinečné a máš veškeré předpoklady zvládnout vše, co bude potřebné pro svět a laskavé k Tvému srdci, a to nejlépe jak jen dovedeš. A to úplně stačí.
Nevěř těm povídačkám, které občas zaslechneš za zavřenými dveřmi obýváku, večer kdy už máš podle všech ostatních dávno spát, ale tobě se malinko nechce. Snad proto, že máš pocit, že o něco přicházíš.

Nevěř tomu, že musíš mít tělíčko jako z reklamy na obchod s módou, nebo že musíš každého poslouchat, denně cvičit do úmoru, nebo získat Nobelovku.

To je jen iluze, kterou si velcí lidé vytvořili, aby zapomněli na jistý druh prázdnoty, který v sobě nosí. Na to, co si zapomněli pofoukat, když byli tak maličcí jako ty.
Neboj se nic. Jsou to jen přerostlé děti. Někdy s nimi musíš být trpělivé, často jim budeš muset odpouštět jejich chyby a zacyklenost. Ale mnoho se toho od nich také můžeš naučit.
Vždy tu budou pro tebe. Nikdy nebudeš na světě samo.
A pokud přeci jen. Pak věř, že získáš neuvěřitelné schopnosti. Pokud nepodlehneš zlobě, budeš i ty tím bojovníkem z pohádek, který všechny zlé draky a strašidla pobije a kráčí životem vstříc hojnosti a pochopení.

Užij si svůj den. Každý jeden den na téhle Zemi je totiž jen a jen Tvůj.

Energie archetypu Matky

Ženská energie matky je inspirující a hmotou prostupující péče, laskavosti a tvořivosti.

Dovedu si představit, že v obecně vnímaném spektru událostí tento potenciál vždy není naplněn a vím, jaké škody to může napáchat v duši potomků. Stát se matkou není něco, co obdržíme jako absolventský diplom v den porodu, byť se jedná o hluboce transformační fyzický i duševní prožitek.

Z mého úhlu pohledu je mateřství dlouhodobý proces, který je z velké míry ovlivněn touto prastarou archetypální energií. Matka je žena, která se posunula „o level“ výš, žena, která dokáže naslouchat svému srdci a skrze něj utvářet hmotnou realitu.

Ruce matky, která je spojena se svým potenciálem, jsou hřejivé a laskavé, pouhým dotekem léčivé.

Mateřství nemá nic společného s naplněním kulturních nebo společenských představ. To je jen pozlátko, které nás ovlivňuje zvenčí. Když se ale ponoříme do toho, co nám tato energie říká, uvědomíme si, že je skryta v péči a v bezpodmínečné lásce ke svým bližním.

Učí nás trpělivosti a nadhledu. To je také umění, které nejvíce usnadňuje i tu roli společenskou.

Moje maminka mi dala život, ale já sama se musela rozhodnout, zda ho chci žít a jakým směrem se bude ubírat.

Moje maminka musela bezmocně přihlížet destruktivním projevům mé zběsilé dívčí povahy, a poprat se se svou bolestí, když se zdálo, že o mě přijde.

Moje maminka byla také jediný člověk na Zemi, který ve mně vždy bezmezně věřil a věří dodnes.

Byla to ona, kdo měl vždycky dost síly a lásky, kterou mi ještě mohla předat. A na oplátku nikdy nežádala nic.

Pro matku není většího strachu, než že přijde o své dítě, nebo ho uvidí trpět. Je to totiž stejné, jakoby trpěla ona sama, ne-li horší.  Nechat dítě dospět, přináší mnoho výzev, které otřesou celou podstatou ženy. Je tedy otázkou, zda je větší výzvou porodit, nebo propustit život, jež se zrodil z našeho vlastního těla.

Říká se, že když žena porodí dítě, je to stejné, jako by kus svého srdce nechala kráčet mimo své tělo.

Kromě toho, že se musí postavit svým vlastním démonům a vyrůst, aby mohla dítěti předat to nejlepší ze sebe i ze světa kolem, čelí mnoha očekáváním a nenaplněným cílům.

Energie matky umí být stejně tak milosrdná a láskyplná, jako destruktivní a ničivá. Většinou je mezi těmito dvěma póly velice tenká hranice.

Stačí drobná nerovnováha, a z lásky se může stát sebeobětování, závislost nebo manipulace.

Stačí ale také velice málo, aby se ze vzteku a napětí, stalo všeobjímající, bezpečné vakuum, které člověka ochrání před vším hmotným i nehmotným.

Pokud se rozhodneme pozvat do svého života energii Velké matky, lůna Všehomíru, může nás to stát mnoho sil, nejistoty, obětí a odvahy. Vždy ale obohatí i naši komunitu i nás samotné.

Přeji ke dnešnímu dni, který je do dějin vepsán jako den Vítězství, ale i do všech následujících dnů, mnoho lásky a lidského tepla všem maminkám, všem ženám, které se cítí být matkami, všem babičkám, tetičkám, vílám i sudičkám a v neposlední řadě té, bez jejíž trpělivosti a péče by nebylo nikoho z nás, Matce Zemi, která má pro nás i v těch nejtemnějších chvílích vždy jednu ruku volnou, k pohlazení a dodání síly.

Opatrujte se 😊

Veronika

Fenomén znovuzrození jako metafora k osobnímu rozvoji

Když jsem byla dítě, měla jsem mnoho očekávání. Jedním z nich byl předpoklad, že pokud se budu vyvíjet a vzdělávat, pokud nechám svou duši růst a nebudu se bát čelit svým démonům, budu žít zcela spokojený, ničím nerušený život. Postupem času, díky množství překážek, které jsem zdolala jsem o tomto předpokladu začala pochybovat a vyvolalo to ve mně vlnu úzkosti. Je vůbec k něčemu dobré starat se o své zdraví, učit se z chyb a čistit staré a nefunkční vzorce? Pokaždé, když člověk zdolá nějaký významný mezník, nastane čas oslav a oddechu. Čím je ale starší, tím častěji se stává, že jedno téma střídá druhé a čím více se jeho duše vyvíjí a roste, tím jsou výzvy komplikovanější a hůře pochopitelné. Poznala jsem v životě mnoho podobných snílků, kteří ať už na základě poznání kvantování a jeho možností, nebo po získání zásadních duchovních prozření, uvěřili té přenádherné iluzi, že nyní už bude vše v pořádku a že osvícení je stav konečný a neměnný. Jenže se zdá, že osvícení a jeho vrstvy nejsou stavem konečným a už vůbec nemají ukolébat naši touhu po dalších zkušenostech.

Každý propad, který zdárně proměníme v transformační prožitek a kterým „vykoupíme“ své minulé záměry, abychom je mohli svobodně propustit, má za následek zintenzivnění našeho vnímání a zesílení našeho vibračního(energetického) pole. To s sebou přirozeně přináší i důsledky ne zcela příjemné. Transformační nemoci, větší spotřebu energie, potřebu jejího doplnění v jiných, účinnějších zdrojích než do té chvíle apod. Každý šaman nebo čaroděj, který využije své schopnosti k získání nějaké plodné vize, předtuchy, nebo například k vymisťováníduchovního těla za nějakým účelem, musí brát v potaz důsledky. Moudří vědí. A počítají s tím. I v mýtech je často bytost jasnozřivá, duchovní kmene, znázorněna jako svázána určitými pravidly, kterým zbytek kmene nerozumí a ani se o to nesnaží. Po hlubokém spirituálním výkonu tedy například několik dní prospí, nebo stráví v meditacích, sní na posezení celý stůl čerstvé zeleniny nebo masa v některých případech, nebo žádá různé roztodivné kompenzace za svůj výdej energie.

Někdy bývá takový člověk znázorňován také s různými fyzickými „nedostatky“ anebo prapodivnostmi. Neznamená to ale nutně, že by prováděl temnou magii, nebo handloval se svou energií jiným způsobem. Je faktem, že každý dar od nás žádá něco na oplátku. Na každé ano je někde ve vesmíru jedno ne. Na každou tmu někde čeká světlo a obráceně. Žijeme ve světě hmoty, který se projevuje dualitou a kde musí zůstávat zachována rovnováha. To, zda se nám zdá nějaká kompenzace přemrštěná nebo naopak nedostatečná, to je zcela vedlejší, protože nám nikterak nenáleží to posuzovat.

Mezi pravidelnou spirituální praxi spadá i fenomén malé smrti a znovuzrození. Tak jako křesťané právě tento probíhající svátek velkých nocí považují za oslavy zázračného vzkříšení Ježíše z Nazareta, tak po celém světě kdykoliv v čase minulém, přítomném i budoucí, dochází k těmto zázrakům neustále. Tak jako bájný pták Fénix, se neustále rodí a znovu v ohni skomírá, aby se opět narodil, krásnější než kdy předtím, tak i duše člověka má možnosti se restartovat, aniž by se pro tu chvíli zcela vymanila ze sevření lidského těla.

Po každé zásadní transformaci, nebo významném energetickém výdeji může dojít za vědomého nebo nevědomého rozpoložení mysli docházet k těmto malým znovuzrozením, kterážto mají tu moc integrovat nově získané poznání do hlubinné paměti Ducha. Každé znovuzrození s sebou tedy nese dar a zároveň si bere svou daň. Každé znovuzrození a každá integrace nás činní možná osvícenějšími, ale rozhodně neslibuje život v naprosté slasti, protože to není duši nikterak přirozený stav. To pochopitelně neznamená, že duševně rozvinutí lidé žijí v maximálním utrpení. Naopak jedním z darů duše, může být schopnost povznést se a uchovat si klid i ve chvílích, kdy procházíme turbulencemi. Neznamená to ale, že emoce jako je strach, bolest, vztek nebo nervozita zcela přestaneme prožívat. Jedná se pouze o změnu stavu, jakým tyto situace interpretuje naše vědomí našemu vnitřnímu pozorovateli, tedy jak s nimi nakládáme. To nám dává obrovskou naději a víru v budoucnost. Předpokládat však, že duchovní růst slibuje pouze zázračné zkušenosti je naivní a krátkozraké.

Jsou lidé, kterým se silou víry a ducha podařísvůj život zcela proměnit a užívat si ho plnými doušky – přesto však, se nemohou zcela vyhnout problémům s lidstvím spojeným. Podařilo se to i mě, vyléčitse z nevyléčitelného, transformovat destruktivní jednání, jehož tendence byly považovány autoritami za celoživotní a nezvratitelné.Přesto nežiji na obláčku, a procházím i nadále zásadními zkouškami a proměnami. Stejně tak mnoho mágů, kteří svou energii zaměřili na dlouhodobé upravování reality skrze mentální techniky k pozitivnímu, mohou počítat s tím, že nerovnováha v jejich energetickém poli se vrátí stylem bumerangu a ve chvílích oslabení tak budou čelit výraznějším překážkám, než kdyby se nebránili každé frontě v obchoďáku a drobným neradostem, které k životu prostě patří.

Je něco jiného, když člověk využije magii k přivolání pracovního projektu, jež se stane užitečným celé komunitě, nebo uzdravení tělesné nemoci, než když jí plýtvá na to, aby měl pokaždé kde pohodlně zaparkovat případně byl vždy první ve frontě u bankomatu.

Nezapomínejme, že vše má své důsledky. To, co považujeme svým úhlem pohledu za kladné, i naopak.

Užijte si dnešní krásný večer.

S vřelým pozdravením

Veronika

Intuice

Věnovat pozornost vlastní intuici je považováno stále ještě velkým množstvím lidí za abstraktní pohádku.
Intuice je podobně jako Spirit obehnána tajemnem a tím, že si ji nemůžeme ochmatat, zvážit či s něčím porovnat, je pro naši analytickou mysl proto matoucím pojmem.
Pravda je ale taková, že k této změně došlo až s příchodem křesťanství.
Teprve ve chvíli, kdy se podařilo zmanipulovat společnost jako celek, bylo možné označit intuici za klam.
S vědomím sebe sama a s vyšší moudrostí se rodíme, přicházíme s ní do hmoty.
Ve chvíli, kdy ale podstupujeme proces výchovy, jsme příliš často konfrontováni se stanoviskem našich Bohů/Rodičů/Autorit – že naše intuice nefunguje, je mylná, předpojatá či jinak znehodnocená a není důležité, co cítíme, ale co je nám přikázáno, protože pravidla je třeba dodržovat.
Trošku to schválně zaháním do extrému, ale vnímám, že nyní v této oblasti procházíme dost temnými časy. Mnoho z toho, co nám bylo natlučeno do hlavy, přestává mít v tomto světě místo a když hledáme radu, nějaké věcné stanovisko, ti vnímavější brzy zjistí, že jediné místo, kde je možné hledat odpovědi je uvnitř našeho vlastního středu.
A tehdy se ptáme kde ji hledat. Kam za ní jít? Jak jí odhalit? Tu krásnou, neznámou, intuici?
Jenomže faktem je, že intuici nemusíte nikde hledat. Ona je stále ve vás. Pouze je přehlučena všemi těmi programy, stanovisky a názory. Pohltila ji analýza a předjímání.
Pokud chceme tedy spojit své vědomí s intuicí, čeká nás mravenčí práce, těžká a poctivá, při které postupně odplevelujeme svou mysl od všech těchto struktur. Někdy je to docela úleva, někdy je to těžší, protože se nám do toho míchají hluboce zakořeněné rodové vzorce, které ani nevíme pořádně kde hledat a jak s nimi pracovat.
Dobrou zprávou ale je, že už prosté ztišení nás vede k sobě samotným, a když se uvolníme, můžeme naslouchat nekonečnému množství moudrosti, které je přesně tak nekonečné, dokud se sami od sebe nezalekneme a tento tok nepřerušíme.
Vždy se najde někdo, kdo bude vědět, kam máte směřovat, co máte či nemáte udělat a zda jste pochybili nebo naopak zda si zasloužíte uznání. To vše jsou ale jen vnější projekce, a realita je to, čemu přikládáte svou tvůrčí pozornost.
Můžete věnovat pozornost i hodnocení okolí, ale je jen na vašem uvážení, do jaké míry to pro vás bude užitečné.
Nikdo neví líp než vy, jak máte žít.
Neexistuje špatná a dobrá volba. Jsou to jen volby. Nespočet rozhodnutí na nespočtu životních křižovatek a rozcestí je to vaše cesta. Nemůžete chybovat. Můžete se jen učit.

Moje vnímání spirituality

Moje vnímání spirituality je způsob, který nepotřebuje žádné jméno.

Nerespektuje pravidla a nevyhovuje předem určené  formě.

Je jedinečné jako večerní hvězda a mihotání ranní mlhy.

Můj druh spirituality nepochází ze stránek knih, ale vychází z hlubin mé duše.

Mé posvátné písmo je vepsáno v říčních proudech a mé oblíbené chvalozpěvy šeptá vítr.

Les je můj kostel a mé tělo je můj svatý chrám.

Moji oblíbení učitelé jsou ptáci a stromy a mezi mé průvodce a mistry patří slunce, měsíc a hvězdy.

Můj způsob vnímání spirituality ctí všechny proroky a respektuje všechny svaté, přesto  poznává pravdu bez ohledu na její roucho.

Vídám se s Buddhou a diskutuji s Kristem.

Sloužím lásce a poslouchám své srdce.

Klaním se před matkou Zemí, krásou, světlem a otcem Nebes.

Přemýšlím o bohoslužbě stejně jako o psaní poezie, sázení květin a milování.

Můj druh spirituality je druh, který respektuje veškerý život a zná vědomí ve všech věcech.

Jde o uctívání lidí i bestií, oblohy a moří najednou a rovnoměrně.

Mluvím ke zvířatům a občas objímám stromy.

Pokořím se před horami a potoky, plynu s vánkem a mluvím přímo ke Slunci.

Můj druh spirituality je ten druh, který se ponoří hluboko do hloubky.

Vidím barvy lidí a slyším jejich vibrace.

Cítím to, co cítí ostatní.

Vím, co se mi snažíš říct, i když nemáš slova.

Věřím v léčivý dotek a sílu bezpodmínečné lásky, a ve všem vidím jednotu.

Moje spiritualita je o tom, že jsem svobodná jako ptáci, připoutaná k Zemi jako stromy a upřímná jako průzračně modré moře.

Mé nebe je zde na zemi a mé peklo také.

Šepoty mého ducha jsou mým knězem a duchem a můj spasitel je v zrcadle a dívá se na mě zpět.

V božské synchronicitě důvěřuji, v lásce jsem očištěna,

a ve vlastních slzách jsem byla pokřtěna.

Můj druh spirituality není v rozporu s tou Tvou,

ať už je to cokoliv.

Miluji Tvou duši.

Respektuji Tvou pravdu.

Vidím světlo, které září zpoza tvých očí a jsem v úžasu z té krásy, kterou držíš uvnitř sebe.

Budu tvůj učitel, pokud Ty budeš můj.

Můj druh spirituality je takový, který ostatní nemusí vždy chápat, ale vede mě k pravdě, stejně jako řeka tekoucí do moře.

Vše, na čem opravdu záleží, je to, že můj druh spirituality je přesně to, co potřebuju, abych byla.

Skutečná, svobodná, svá.

Můj způsob vnímání spirituality je ten, který je pro mě ten pravý.

Přeloženo a upraveno od Cristen Rodgers

Moudrost amuletů

Od pradávna si přejeme vylepšit svůj osud, vyzrát nad našimi úděly a dodat si odvahu nebo klid, když je třeba.
Prastará magie talismanů a amuletů, tkví především v „nabití“ konkrétního předmětu takovou energií, která posílí předem daný či požadovaný aspekt.
Talismany jsou často předměty nalezené, darované, či „objevené“, které na první pohled nemusí působit nijak čarovně, avšak pro majitele mají hlubokou moc a sílu.
Talisman může být kámen, dřívko, panenka, drobná dekorace, ale i list nebo kniha.
Většinou bývají ale nabyty jakoby náhodou, či z „čista jasna“.

Amulety jsou často vyhledávány za konkrétním účelem, a bývají buď magicky vyladěné na konkrétní frekvenci, nebo nabité konkrétní vírou a magií.
U amuletů také bývá pravidlem, že jejich vzhled sám o sobě, již podporuje ten aspekt, který si přejete posílit.
Jejich velkou silou je právě symbolika a jejich provedení.
Rozlišujeme jejich materiál a posuzujeme ho v souladu se záměrem, který jsme stanovili.

Pokud tedy potřebujeme posílit oblast mysli, hodí se nám skvěle stříbro, zlato, obecně drahé kovy a diamanty.
Proto byly korunovační a církevní klenoty vždy bohatě zdobeny těmito prvky, jelikož bez dobré strategie a čisté mysli nebyl král králem, nýbrž jen loutkou.
V případě, že naše přání spíše rezonuje s energií Země – hmoty, materie, zdraví a stability, pak nám užitek přinesou různé typy kamenů nebo dřeva. Pochopitelně k darům Země patří i určité kovy, ideálně měď.
Pokud hledáme podporu v oblasti citu, potřebujeme zapojit vodní živel. Jeho síla se skrývá ve všem skleněném, čirém, průzračném, ale pochopitelně i v mušlích nebo například perlách.
Z kamenů zcela jistě pomůže křišťál a jeho mutace.
Jestliže hledáme cestu, jak posílit ohnivé aspekty jako je intuice, sebedůvěra, odvaha a tvořivý záměr, pak vybíráme z amuletů, které rezonují s barvami ohně, z kamenů například karneol, turmalín a jaspis, z kovů ocel a slitiny olova.
Vždy je třeba při výběru kombinovat intuici, záměr, vizualizaci a víru.

Ohledně symbolů platí základní asociace, které mnoho z Vás nemusí studovat, případně stačí se správně zeptat strýčka Googla.

Kříže byly vždy symboly víry a stability, podle historického původu je nadále rozlišujeme dle základních aspektů kultury, která je uctívala.
Nilský kříž nese horkou krev, keltský kříž soulad, křesťanský kříž oběť, a to jsou jen velmi zkrácené příklady.
Různé spirály, geometrické útvary, pletence a komplikované symboly si většinou nesou přímo magický záměr – od vytvoření ochranných štítů, přes konkrétní formuli až po naprosté souznění s vesmírnými silami a jejich proudem.
Štěstí a zdraví můžeme hledat v základní lidové symbolice jako je kotva či čtyřlístek, nebo se ponořit hlouběji.
Pokud se nám podaří rozklíčovat, která naše vlastnost či vzorec nás od štěstí a zdraví odrazuje, můžeme nalézt vhodnější a účinnější amulet tak, že posílíme právě ty energie, které máme v deficitu.
Ohledně lásky a vztahových záležitostí bývají účinné různé symboly bytostí, bohů či andělů, případně květů či lidových symbolů.
Srdce je pochopitelně symbol nejrozšířenější. Stejně jako u štěstí a zdraví je ale opět účinnější rozklíčovat příčinu a amuletem posílit to, co bylo oslabeno.
Magie amuletů je fascinující především svou synchronicitou.
Nemusíte totiž často vůbec vědomě toužit po ochraně, nebo vybírat vhodný symbol a on si Vás přesto najde tím, že vás zaujme a osloví.
Mým životem prošlo mnoho amuletů, magických, zacílených, darovaných, nalezených, obyčejných i velmi kreativních.
Každý z nich ve mně zanechal silnou vzpomínku na jeho konkrétní moc.
Už považuji za naprosto přirozené, že při přechodech do dalších „lekcí“ a fází života, mě opouští oblíbený amulet a do cesty mi přichází nový – silný a plný čarodějné moci.
Mohu-li uvést příklad, tak v dobách kdy jsem potřebovala nalézt sílu, víru v sebe sama a připomenutí toho kým jsem, nalezla jsem keltský kříž se zeleným malachitem.
Po nalezení zázemí a získání rovnováhy, zmizel beze stopy.
Ve chvíli, kdy jsem se učila pracovat s dualitami a se svou energií i v rámci astrálu, pomáhal mi křišťál křížený s turmalínem.
Díky této kombinaci dokázal kámen vytvářet dokonalou ochranu kolem mé duše i při nečekaných výletech při snových vizích.
V době, kdy jsem málem podlehla psycho-spirituální krizi, si mě našel rudý jaspis, který jsem v minulosti obvykle přecházela bez povšimnutí.
Najednou zářil tak jasně, že jsem cítila celým tělem naše spojení.
V dobách, kdy jsem byla jako malé dítě nejvíce spojená s přírodou, byly mými amulety oblázky, klacíky a lístky, které jsem nacházela a promlouvaly ke mě.
A nyní, poslední rok, mě k sobě volá dřevo v mnoha podobách a tak můj krk zdobí amulet ze silného dubového dřeva.

Dovolte si, aby k vám skrze pocity a intuici promlouvaly dary, které mají tu moc léčit a pomáhat vám držet správný směr.
To je ta nejlepší rada, kterou vám mohu k výběru amuletů, ať už pro vás nebo pro vaše milované, dát.