Intuice

Věnovat pozornost vlastní intuici je považováno stále ještě velkým množstvím lidí za abstraktní pohádku.
Intuice je podobně jako Spirit obehnána tajemnem a tím, že si ji nemůžeme ochmatat, zvážit či s něčím porovnat, je pro naši analytickou mysl proto matoucím pojmem.
Pravda je ale taková, že k této změně došlo až s příchodem křesťanství.
Teprve ve chvíli, kdy se podařilo zmanipulovat společnost jako celek, bylo možné označit intuici za klam.
S vědomím sebe sama a s vyšší moudrostí se rodíme, přicházíme s ní do hmoty.
Ve chvíli, kdy ale podstupujeme proces výchovy, jsme příliš často konfrontováni se stanoviskem našich Bohů/Rodičů/Autorit – že naše intuice nefunguje, je mylná, předpojatá či jinak znehodnocená a není důležité, co cítíme, ale co je nám přikázáno, protože pravidla je třeba dodržovat.
Trošku to schválně zaháním do extrému, ale vnímám, že nyní v této oblasti procházíme dost temnými časy. Mnoho z toho, co nám bylo natlučeno do hlavy, přestává mít v tomto světě místo a když hledáme radu, nějaké věcné stanovisko, ti vnímavější brzy zjistí, že jediné místo, kde je možné hledat odpovědi je uvnitř našeho vlastního středu.
A tehdy se ptáme kde ji hledat. Kam za ní jít? Jak jí odhalit? Tu krásnou, neznámou, intuici?
Jenomže faktem je, že intuici nemusíte nikde hledat. Ona je stále ve vás. Pouze je přehlučena všemi těmi programy, stanovisky a názory. Pohltila ji analýza a předjímání.
Pokud chceme tedy spojit své vědomí s intuicí, čeká nás mravenčí práce, těžká a poctivá, při které postupně odplevelujeme svou mysl od všech těchto struktur. Někdy je to docela úleva, někdy je to těžší, protože se nám do toho míchají hluboce zakořeněné rodové vzorce, které ani nevíme pořádně kde hledat a jak s nimi pracovat.
Dobrou zprávou ale je, že už prosté ztišení nás vede k sobě samotným, a když se uvolníme, můžeme naslouchat nekonečnému množství moudrosti, které je přesně tak nekonečné, dokud se sami od sebe nezalekneme a tento tok nepřerušíme.
Vždy se najde někdo, kdo bude vědět, kam máte směřovat, co máte či nemáte udělat a zda jste pochybili nebo naopak zda si zasloužíte uznání. To vše jsou ale jen vnější projekce, a realita je to, čemu přikládáte svou tvůrčí pozornost.
Můžete věnovat pozornost i hodnocení okolí, ale je jen na vašem uvážení, do jaké míry to pro vás bude užitečné.
Nikdo neví líp než vy, jak máte žít.
Neexistuje špatná a dobrá volba. Jsou to jen volby. Nespočet rozhodnutí na nespočtu životních křižovatek a rozcestí je to vaše cesta. Nemůžete chybovat. Můžete se jen učit.