Nikdo nechce být nemocný,

nikdo nechce být tlustý,

nikdo nežádal o to být chudý,

nikdo si nepřál strávit život bojem s depresí nebo nespavostí,

nikdo si nepřál být nervózním rodičem,

nikdo nechce být vyřazený ze společnosti..

Tvůj život, tvoje volba.

To je do jisté míry velká pravda a silná myšlenka, která může i zachránit život.

V tom správném okamžiku.

V tom méně správném okamžiku, vás může ale odepsat ve vlastních očích.

Ano, vy máte plnou odpovědnost za svůj život a role oběti, ještě nikomu nepomohla.

Ale není od věci si přiznat že naše „svobodná“ rozhodnutí, poměrně nesvobodně ovlivňují nevědomá a podvědomá nastavení.

A rozluštit tyto příčiny důsledků, tyto zamotané uzlíky v duších a myslích,

to není vždy snadné a někdy se to nepovede na první pokus, někdy ani na ten desátý.

Ale to neznamená, že děláte něco špatně.

Děláte to prostě nejlépe jak dovedete.

A není to selhání.

Uleví se vám, když si to připustíte.

Přišli jste sem, na svět, v tomto století a s touto tělesnou schránkou, s nějakými úkoly.

Mezi ty úkoly můžou patřit i vlastnosti, které z pohledu ega považujeme za „otravné“ a „nezajímavé“nebo „omezující“.

Ale jsou součástí našich charakterů a není nutné je silou vytěsňovat.

Tohle je něco, co mi chybí v dnešní pře motivované době, kdy letí prostorem duchovní poučky,

které se dobře čtou, ale bez hlubšího kontextu, často nadělají víc škody než užitku..

Prostě se zkuste alespoň jednou denně přijmout takoví, jací jste, i s těmi mouchami a jizvami, které si s sebou nesete.

Vykašlete se na to, jací byste měli být podle televizního pořadu,

oblíbené rubriky v Cosmopolitanu nebo Barči od vedle, která má přeci „tak dokonalý“ život.

Vím, že spousta z Vás může mít pocit že nedělá dost, že z nějakého důvodu nedovedou obstát.

Že i přes veškerou píli a snahu se vám nedaří být tak dokonalí jak byste mohli být.

Ale co když nemohli? Co když nejsme v žádném závodě typu: „Urvi co můžeš“

Přestaňte se k sobě stavět jako k něčemu rozbitému, co je třeba opravit a chcete-li na sobě pracovat dělejte to s radostí.

A s nadhledem.

Protože z tohohle života nikdo nevyvázne živý, takže je zbytečné, brát ho tak smrtelně vážně.