Spiritualita a stín pýchy

Dnes bych ráda otevřela téma, které opakovaně a v jakýchsi zřetelných vlnách rezonuje kolektivní psýché.

Na cestě životem, pokud se rozhodneme jít tou méně pohodlnou cestou a zvolíme-li vnitřní rozvoj, narážíme na mnoho testů a „překážek“ které nás vrací zpět, pokud nejsme připraveni se vzdát svých starých způsobů.

Tyto lekce se objevují často i několikrát, a pokaždé v trochu sofistikovanější podobě.

Určitě mezi ně patří schopnost bezpodmínečné lásky, což je opravdu rozsáhlé téma a kdo ví, zda skutečně chápeme její nejhlubší podstatu.

Dalo by se mezi ně zařadit i téma o(d)pouštění. Záměrně tato dvě slova spojuji, protože mě život dovedl k poznání, že se jedná defacto o jedno a totéž.

Napadá mě také téma laskavosti, prozíravosti, odvahy a svobody.

A nyní bych ráda vyzdvihla téma hodnocení/pýchy.

Hodnocení nás provázelo našimi životy již od útlého věku.

„Naší Rozárce už rostou sedmičky, co ten Váš Davídek, pořád nic? Oni ti kluci jsou takoví pomalejší.“

„To kdyby sis uklízel hračky jako támhle Adámek, to by jsi byl šikovnej kluk!“

„Jak to že Emilka dostala jedničku ze zeměpisu a ty máš za tři? Znamená to, že jsi se neučila?“

„To mi teda řekni, co je ten tvůj Jirka za chlapa když neumí sehnat dobrou práci. Všichni ostatní chlapi ze vsi práci mají.“

„A myslíš jsi, že jsi vhodným příkladem dceři, když se jdeš koukat na seriál se dřezem plným neumytého nádobí? Aby z ní nebyla špindíra.“

Mrazí Vás? Mě trošku jo, protože si uvědomuji, že bych mohla pokračovat doslova do Aleluja a ani tak by to nestačilo.

Hodnotící JÁ se stalo dokonalou manifestací všech těch maminek, tetiček, tatínků a sousedů, kteří vždycky ví nejlépe co se sluší a patří navzdory všem svým vlastním kostlivcům ze skříně.

Ego, jakožto vyhodnocující racionální část našeho vědomí, plně akceptovala vnitřního učitele a otrokáře jako plnohodnotnou součást bytí, a to jak navenek, tak i uvnitř.

Média nás doslova hypnotizují neustálým hodnocením čehokoliv a kohokoliv vás jen napadne.

Na hodnocení jsou založené i mnohé profese.

No a ve chvíli, kdy se vydáme cestou osobního rozvoje a odvedeme na sobě kus práce, tedy naučíme se například lépe starat o svůj energetický potenciál, lépe stravovat, říkat ne a obdarovávat bez potřeby získat na zpět, vynoří se tahle můra jako nenápadný, ale výživný test.

To si najednou nemůžeme pomoct, a musíme se svou přítelkyní u karet posdílet jak je nepochopitelné, že Jožka žije už roky v takovém duševním balastu. Jak je nesnesitelná ta paní z obchodu, co si pořád na něco stěžuje, ačkoliv si tím přeci přivolává do života zase jen zmar a bolest.

A taky nerozumíme tomu, jak ta Alena, co má tu rozjetou praxi v art terapii může zrovna procházet krizí ve vztahu, když ona je přece TA, co by měla vědět, jak ty nefunkční vzorce rozpustit!

No a nedá nám to a musíme se pohoršit a pomalu si odplivnout, když pozorujeme támhletoho faráře, jak po mši hulí jedno cigáro za druhým a od slivovice mu už zčervenal nos.

No sodoma gomora, to jsou teda duchovní autority.

A druhá strana mince má zase nádech sebemrskačství.

To, když si po večerech spíláme, že sice umíme krásně vyšívat, děti máme zdravé a opečovávané, vztah nám funguje, a ještě jsme užiteční okolí, ale máme přeci tu nadváhu a žluté zuby od mentolek.

A to přeci musí znamenat, že nejsme DOST dobří/ré, dost hight, dost ve světle.

A tak, navzdory všem svým pokrokům, které nás spojily s naší podstatou a láskou, čas od času upadáme do hodnotící, pyšné a nicneříkající podoby soudce.

A tato role nám už nesedí, už v ní nemáme často co pohledávat, a proto se jako bumerang vrátí k nám, ve formě nějaké úlisné pomluvy, finančního karambolu nebo hádky.

Pýcha je parukou na duševní pleš. Je to jen berlička, pomocí které se chytáme reality, tedy toho, co naše vědomí za realitu považuje.

Pouze Ego si myslí že VÍ. A málokdy tomu tak je. Duše ví, že neví a netouží po tom.

U čarodějek, kartářek, terapeutů, léčitelů, doktorů apod. je obecně očekáváno, že budou mít nějaký patent na dokonalé lidství či co.

A heleďme, ono žádné dokonalé lidství neexistuje.

A kdyby tomu tak bylo, nejednalo by se o lidství. Na duchovní čistotu a světlem překypující bytostivost bude dost času až své tělo pustíme k vodě.

Nikdo zde není proto, aby chodil po červáncích a inhaloval večerní mlhovinu.

A pokud se někdo rozhodne žít životem plným askeze a odříkání je to jeho volba, ale nepřísluší nám jí hodnotit.

U mágů obecně, je velmi důležité dokázat prokouknout pasti mysli a ega. Dokázat s nadhledem posoudit, zda nám naše myšlenka zrovna slouží či nikoliv, a podle toho také použít či nevyužít její energetický potenciál. Takže pokud jsme schopni se svobodně rozhodnout k nějaké ozdravující metodě, pak je to především výcvik těchto schopností, nikoliv však nutnost, kterou by bylo třeba podstupovat nonstop.

Je úplně jedno, jestli kouříte, rádi se napijete, najíte, poklevetíte nebo pomilujete. Pokud je to Vaše svobodná vůle je to mnohem lepší, než odříkání z donucení nebo ještě hůř, z pocitu viny.

Stejně tak, nemá žádný význam hodnotit cestu kohokoliv jiného, protože nikdy nemůžete vzít v potaz všechny aspekty které jeho cestu ovlivňují a v důsledku třeba i způsobují některé jednání.

Pokud Vás na někom něco irituje, je to téměř vždy projekce vašeho vlastního stínu, který má nekonečně mnoho podob.

Nesnažte se být dokonalí a nechtějte to po nikom jiném, protože je to holý nesmysl a mentální konstrukt.

V životě mi už několikrát opravdu hodně pomohli lidé, o které by si spousta jiných lidí od pohledu „neopřela ani kolo“ ať už pro jejich vizáž, sociální status či charakterovérysy.

A stejně tak jsem poznala mnoho lidí, kteří tak překypovali dokonalostí, že mi hned od začátku blikal můj zářivě červený vnitřní alarm, který upozorňoval na ten nesmírný binec a bolest co si nosí v sobě a snaží se jí přemalovat na růžovo.

A to mě naučilo. Život sám. Ve své jednoduchosti, ve své bizarní člověčině, v jistém chaosu, jež pohání tohle Vesmírné kolo osudí.

Využijte čas zvnitřnění, jako prostor k úklidu a vymeťte všechny ty hodnotící hlásky.

Alespoň na moment uslyšíte ticho a to ticho, ten prostor ne-mysli, je plný zázračně léčivých odpovědí a vjemů.

Opatrujte se přátelé 😊

S úctou a láskou

Veronika