Zrcadlení stínů a manipulace

Na tenhle lep jsem skočila se svou důvěřivou a srdnatou povahou tolikrát, že když se mi konečně podařilo to pochopit, chci se s Vámi o tom podělit.
Patřím k těm lidem, kterým když někdo koho si alespoň trochu váží (a že já si vážím lidí tak nějak obecně, už jen proto, že jsou to lidi) sdělí kritiku nebo nějakou zpětnou vazbu, hluboce nad tím přemýšlí.
Vlastně je jedno kolikrát už jsem si téma zpracovala, upozorní-li mě někdo na nějaký nedostatek, dumám v poklidu o tom, zda se přeci jen netrefil na nějaké upozaděné kuří oko a zda se mi tím nesnaží napomoci.
Mám to v povaze a je to na jednu stranu dobře, protože mě to chrání před mnohými pastmi ega.
Na stranu druhou ve mně ale dříve dovedlo malé semínko kritiky vyrůst ve velké pochyby a často nadbytečnou psychoanalýzu sebe sama.
Obecně nemám ráda manipulace, protože právě díky mé povaze není vůbec těžké uvést mě do rozpaků. Proto se celý život věnuji mimo jiné i tomu, abych dokázala manipulaci odhalit a následně odkázat do patřičných míst.
Pravda ale je, že mám okolo sebe spoustu velmi moudrých a duševně vznešených lidí, kteří třeba čas od času nějakou nevědomou manipulaci také vypustí. Ono je totiž velice snadné něco takového vypustit z úst. Vezměte si, že nás od malička něco manipuluje. Od rodičů přes učitelky až po televizní pořady.
O čem chci mluvit je manipulace zrcadlením.
To se nám tu rozmohl takový nešvar. Ať už vyberete jakékoliv téma, najdete jí tam, ale napadá mě teď z fleku, třeba konspirace.
Dám příklad. Dobrý přítel, kterého si vážíte, vám například sdělí, že ve vakcíně proti bacilovi z číny se nachází mikročip měnící DNA. Vy, ačkoliv si jeho názorů vážíte a po vakcíně nijak neprahnete, mu sdělíte, že s ním nesouhlasíte, a třeba se i dostanete do sporu (osobně se takovým sporům spíše vyhýbám, nemají moc co nabídnout). A tenhle člověk, který má Vaši úctu a respekt Vám odvětí, že z Vás cítí disharmonii a že máte v sobě asi nezpracované stínové energie, když máte potřebu mu oponovat.
Je to blbý příklad, ale je to příklad.
O co mi jde.
Projekci stínu buďto nepoznáte, protože jste ještě nezačali své stíny zvědomovat, pak ale většinou nevedete tyto druhy rozhovorů. Nebo již se svými stíny pracujete a tím pádem o nich víte. Víte tedy, že pokud někomu nadáváte za přílišnou zbrklost a sami jste onehdá koupili „super extra levnou a výhodnou“ kabelku za tři sta, abyste pak zjistili, že nemáte ani peníze ani kabelku, tak je to asi projekce. A pak jste schopní se nad tím zamyslet a pracovat s tím. Ale je naprostý nesmysl, aby se stín projektoval v přítomnosti, pokud řešíte něco k čemu máte již vyzrálý, a zkušenostmi podložený postoj.
Tedy když vám vadí, že někdo útočí na slabší – protože víte, jak takový útok bolí a ohradíte se proti němu, pak neprojektujete vlastní stín, nýbrž řešíte nastalou situaci.
Pokud máte tedy nějaký názor který je přirozený a není to ten typ názoru „Existuje jen jedna pravda!“(páč ty jsou většinou z principu špatně), máte naprosté právo ho projevit, až do té míry do které uznáte za vhodné.
Čas člověka naučí, které boje stojí za námahu a které ne. To už je ale jiné téma a pro jiné povídání.
Rozhodně ale není třeba váhat nad každým svým krokem z toho důvodu, že by se mohlo jednat o nějakou stínovou projekci. Tím byste se totiž absolutně odzbrojili a připravili o argumenty, které mohou být s odstupem času i pro oponenta třeba zajímavé.
Já razím heslo: Neoponuj, dokud nejsi vyzván nebo ohrožen.
Tedy pokud mi někdo sdělí své postoje, ale neptá se na můj názor, nevnucuji ho a přijímám s respektem sdělenou informaci, ať už si o ní myslím cokoliv.
Pokud mě ale sdělení duševně nebo jinak ohrožuje, je mi nepříjemné nebo jsem dotázána, pak se nebojím použít argumenty, které mi zkušenost poskytuje.
A stejně tak se nebojím říct „Nevím“ pokud skutečně nemám žádnou odpověď.
Třeba tahle písmenka někomu pomůžou vyhnout se tolika nepříjemným konverzačním karambolům, kterými jsem v minulosti prošla já.