Zákon trojnosti – Trojjediný princip

Myslím že symbolika trojnosti není v současnosti často zmiňována, ale vzhledem k tomu, že mi už delší dobu klepe na dveře s urputnou neodbytností, napadá mě k tomuto tématu pár slov.

Co to je ta trojnost?
Zní to tak prapodivně matematicky. A také by jste o ní našli několik zmínek v učebnicích fyziky či chemie. Jak už to ostatně bývá. Mnoho magických principů už má dnes vědecká určení a jsou považovány za „objevené“.
Trojný bod. To je vědecký termín, kdy jsou v rovnováze tři odlišné struktury. Konkrétně pevná struktura (hmota), kapalná (mysl – city) a plynná (Duch).
V alchymii bylo s těmito strukturami pracováno po staletí poměrně vehementně, protože všechny ostatní látky byly zpravidla podřazeny těmto třem (pochopitelně).

Symbol trojnosti, bohové trojnosti a další trojjediné principy vlastně ukazují stále na jedno a totéž.
Aby celek fungoval v souladu se svým potenciálem, je třeba věnovat stejnou pozornost všem třem jeho základním složkám, protože teprve když tyto budou v rovnováze, dojde k celistvosti.
A teď k jádru pudla. Tento opomíjený symbol je alfou a omegou mnohých neúspěchů našich snažení.
My totiž často věnujeme pozornost pouze jedné struktuře. Často koukáme na svět (a tím i na sebe) jedním (často zastaralým a nefunkčním) úhlem pohledu.
Myšlenkové vzorce a naučené chování tu rozebírám často, tady už ale jde přímo o náš stín, o lenost, pohodlnost a umanutost.
A tato slova nejsou psána s jakoukoliv dávkou opovržení, ba naopak, hluboce ctím všechny tři tyto vlastnosti. Vždyť bez nich by bylo skoro nemožné se občas zastavit, být Tady a Teď nebo bojovat za svůj sen.
Ale všichni víme, že nás umí také pěkně potrápit, pokud jim dáme příliš prostoru.

A tak se děje, že vídáte mnoho lidí s nádhernou vypracovanou postavou ale smutkem a strachem v duši.
V diskuzích míjíte vzdělané a praktické osobnosti plné odporu k jinému, k Duchu, někdy i k sobě samým.
A nezřídka kdy potkáte velmi duchovně vyspělou bytost, která má ale evidentní zdravotní problémy. Nic z toho není zavržení hodné. Ba naopak.
Chci tímto článkem jen připomenout, že nemůžeme fungovat tak jak bychom chtěli či mohli, pokud opomíjíme jednu nebo více svých součástí.

Duch není nějaké neurčité cosi (ideálně v bílé noční košili a s plnovousem), které nás hodnotí.
Duch je Dech.
Duch je proud a touha naší Duše tady být a tvořit…milovat a snít. A když se otevřete svému Duchu, mnohé nemyslitelné začne dávat naprosto logický smysl. Protože propojíte Ego s Duchem, mozek se srdcem, svou podstatu se svým určením.

Stejně tak mysl, ego nebo emoce nejsou našimi nepřáteli. Byť se umíme ve svých myšlenkách a citech pěkně zamotat, jako Átrej se topit v bažinách smutku..
Emoce, jak už jsem mnohokrát zmínila ve svých textech, předávají informaci z duše do mysli.
Ukazují nám to co nejsme ochotni vidět a svítí nám na cestu jako ohnivé louče.Mysl umí vyhodnocovat, analyzovat, chápat vědu a lékařské umy, umí učit, vzdělávat (se) a vytvářet nehmotné statky. Co bychom si bez ní počaly, že?

A tělo. Kdo to vlastně je? Co to je ta hrouda kostí, svalů, šlach, krve a tuku? Tahle hrouda je náš domov. Je to naše obydlí pro tento život. Tahle často neoblíbená hrouda je naší domovskou planetou. Alespoň tady a teď. A chováme se k ní často naprosto stejně jako k naší domovské planetě Zemi. Nerespektujeme její požadavky. Dusíme jí kouřem a zplodinami, podvyživujeme ji chemií a náhražkami. Bereme jí kyslík a vysoušíme její zem – mízu.
A tak sami jíme náhražky, dusíme se ve velkoměstech, zapomínáme na les a jeho moudrost i magii. Bojíme se sportovat abychom si neublížili, či hůř – se neztrapnili. A s neúctou a despektem se díváme na svá povadlá, zmožená a často nemocná těla v zrcadlech.

A takhle to jednoduše nefunguje. Ať už dáváme víc pozornosti tělu, mysli, nebo duši, nerovnováha se vždy v důsledku projeví. A tak, závěrem tohoto textu, bych chtěla vyslovit přání.
Přeji si, abychom se měli rádi. Abychom si vážili všech částí své podstaty a nesnažili se žít schovaní jen v egu, duši, nebo v závislosti na tak křehkou a pomíjivou hmotu.

Až tohle pochopíme, bude nám v mnohém lépe. Nám i Zemi. Protože My jsme Zem.