Pro stor

Rozpuštěn a vypuštěn, slovy klasika.
Mžik mezi dnem a nocí, prostor ničeho.
Vteřina mezi životem a smrtí.
Období mezi zimou a jarem, trochu paralyzován, trochu oslněn.
Chvíle před začátkem nového roku.
Pro někoho minuta, pro jiného věčnost.
Padlá vědma šmátrá ve tmě.
Když boří se staré, tehdy fátum se pohne.
Kolo osudu se roztočí, nová hra započne. Ruleta se neptá, ruleta se točí.
Magie času pracuje v ničem.
V nepojmenovatelném.
Známé se rozpustí, zbydou jen ohlodané kosti.
Tady a teď v tom volném pádu, kdy nemáš moc nad ničím, tvoříš vše.
Vše potřebné zapadá, mozaika je pro jednou úplná.
Posvátný prostor konejšivý, navzdory své domnělé šedi.
Pusť očekávání a fámy.
Co má se dít, staniž se.
Uvolňuj duši z okovů, propůjč mysl toku bláznovství.
Kyselost života promění se v sladké jahodí, dovolíš-li si žít.
Nijakost, ta nepostradatelná prázdnota ukončila, co skončilo dávno před tím.
Tak netruchli příliš a leť!

„Praslovanské prostorъ je odvozeno střídou *stor-od *prosterti („prostřít“),[2]což je složenina předpony pro- a kořene *sterti, který pochází z indoevropského *ster- (prostírat).“ – wikipedia

Tedy až budete truchlit nad ničím a propadat se prázdnotou, vzpomeňte si, že je to volný prostor, který vybízí k hostině a hojnosti..
Nechte osud, aby Vám prostřel k večeři