Fenomén znovuzrození jako metafora k osobnímu rozvoji

Když jsem byla dítě, měla jsem mnoho očekávání. Jedním z nich byl předpoklad, že pokud se budu vyvíjet a vzdělávat, pokud nechám svou duši růst a nebudu se bát čelit svým démonům, budu žít zcela spokojený, ničím nerušený život. Postupem času, díky množství překážek, které jsem zdolala jsem o tomto předpokladu začala pochybovat a vyvolalo to ve mně vlnu úzkosti. Je vůbec k něčemu dobré starat se o své zdraví, učit se z chyb a čistit staré a nefunkční vzorce? Pokaždé, když člověk zdolá nějaký významný mezník, nastane čas oslav a oddechu. Čím je ale starší, tím častěji se stává, že jedno téma střídá druhé a čím více se jeho duše vyvíjí a roste, tím jsou výzvy komplikovanější a hůře pochopitelné. Poznala jsem v životě mnoho podobných snílků, kteří ať už na základě poznání kvantování a jeho možností, nebo po získání zásadních duchovních prozření, uvěřili té přenádherné iluzi, že nyní už bude vše v pořádku a že osvícení je stav konečný a neměnný. Jenže se zdá, že osvícení a jeho vrstvy nejsou stavem konečným a už vůbec nemají ukolébat naši touhu po dalších zkušenostech.

Každý propad, který zdárně proměníme v transformační prožitek a kterým „vykoupíme“ své minulé záměry, abychom je mohli svobodně propustit, má za následek zintenzivnění našeho vnímání a zesílení našeho vibračního(energetického) pole. To s sebou přirozeně přináší i důsledky ne zcela příjemné. Transformační nemoci, větší spotřebu energie, potřebu jejího doplnění v jiných, účinnějších zdrojích než do té chvíle apod. Každý šaman nebo čaroděj, který využije své schopnosti k získání nějaké plodné vize, předtuchy, nebo například k vymisťováníduchovního těla za nějakým účelem, musí brát v potaz důsledky. Moudří vědí. A počítají s tím. I v mýtech je často bytost jasnozřivá, duchovní kmene, znázorněna jako svázána určitými pravidly, kterým zbytek kmene nerozumí a ani se o to nesnaží. Po hlubokém spirituálním výkonu tedy například několik dní prospí, nebo stráví v meditacích, sní na posezení celý stůl čerstvé zeleniny nebo masa v některých případech, nebo žádá různé roztodivné kompenzace za svůj výdej energie.

Někdy bývá takový člověk znázorňován také s různými fyzickými „nedostatky“ anebo prapodivnostmi. Neznamená to ale nutně, že by prováděl temnou magii, nebo handloval se svou energií jiným způsobem. Je faktem, že každý dar od nás žádá něco na oplátku. Na každé ano je někde ve vesmíru jedno ne. Na každou tmu někde čeká světlo a obráceně. Žijeme ve světě hmoty, který se projevuje dualitou a kde musí zůstávat zachována rovnováha. To, zda se nám zdá nějaká kompenzace přemrštěná nebo naopak nedostatečná, to je zcela vedlejší, protože nám nikterak nenáleží to posuzovat.

Mezi pravidelnou spirituální praxi spadá i fenomén malé smrti a znovuzrození. Tak jako křesťané právě tento probíhající svátek velkých nocí považují za oslavy zázračného vzkříšení Ježíše z Nazareta, tak po celém světě kdykoliv v čase minulém, přítomném i budoucí, dochází k těmto zázrakům neustále. Tak jako bájný pták Fénix, se neustále rodí a znovu v ohni skomírá, aby se opět narodil, krásnější než kdy předtím, tak i duše člověka má možnosti se restartovat, aniž by se pro tu chvíli zcela vymanila ze sevření lidského těla.

Po každé zásadní transformaci, nebo významném energetickém výdeji může dojít za vědomého nebo nevědomého rozpoložení mysli docházet k těmto malým znovuzrozením, kterážto mají tu moc integrovat nově získané poznání do hlubinné paměti Ducha. Každé znovuzrození s sebou tedy nese dar a zároveň si bere svou daň. Každé znovuzrození a každá integrace nás činní možná osvícenějšími, ale rozhodně neslibuje život v naprosté slasti, protože to není duši nikterak přirozený stav. To pochopitelně neznamená, že duševně rozvinutí lidé žijí v maximálním utrpení. Naopak jedním z darů duše, může být schopnost povznést se a uchovat si klid i ve chvílích, kdy procházíme turbulencemi. Neznamená to ale, že emoce jako je strach, bolest, vztek nebo nervozita zcela přestaneme prožívat. Jedná se pouze o změnu stavu, jakým tyto situace interpretuje naše vědomí našemu vnitřnímu pozorovateli, tedy jak s nimi nakládáme. To nám dává obrovskou naději a víru v budoucnost. Předpokládat však, že duchovní růst slibuje pouze zázračné zkušenosti je naivní a krátkozraké.

Jsou lidé, kterým se silou víry a ducha podařísvůj život zcela proměnit a užívat si ho plnými doušky – přesto však, se nemohou zcela vyhnout problémům s lidstvím spojeným. Podařilo se to i mě, vyléčitse z nevyléčitelného, transformovat destruktivní jednání, jehož tendence byly považovány autoritami za celoživotní a nezvratitelné.Přesto nežiji na obláčku, a procházím i nadále zásadními zkouškami a proměnami. Stejně tak mnoho mágů, kteří svou energii zaměřili na dlouhodobé upravování reality skrze mentální techniky k pozitivnímu, mohou počítat s tím, že nerovnováha v jejich energetickém poli se vrátí stylem bumerangu a ve chvílích oslabení tak budou čelit výraznějším překážkám, než kdyby se nebránili každé frontě v obchoďáku a drobným neradostem, které k životu prostě patří.

Je něco jiného, když člověk využije magii k přivolání pracovního projektu, jež se stane užitečným celé komunitě, nebo uzdravení tělesné nemoci, než když jí plýtvá na to, aby měl pokaždé kde pohodlně zaparkovat případně byl vždy první ve frontě u bankomatu.

Nezapomínejme, že vše má své důsledky. To, co považujeme svým úhlem pohledu za kladné, i naopak.

Užijte si dnešní krásný večer.

S vřelým pozdravením

Veronika