Dětem

Maličké, být dítětem je komplikovaná zkušenost.

Tolik toho víš, a přesto ti okolí pramálo naslouchá. Neumíš možná ještě dost slovíček, která by popsala tvé pocity. Možná nevíš, jak které téma uchopit, aby bylo srozumitelné i těm všem velkým, zaměstnaným lidem.

Možná zápasíš s rozporuplnými pocity, které souvisejí s tvým tělem, které ne vždy reaguje tak jak by sis přálo.
Někdy je Tvá malá dušička, ještě menší než pulec, protože si připadá omezená a stísněná v tom tvrdém a chaotickém světě, který kolem tebe bují.
Tvoje mysl si ještě často nedovede poradit se všemi těmi protichůdnými a často nesmyslnými nařízeními a předpoklady, se vším tím, co se očekává. Z nějakého důvodu.
A rosteš tak pomalu.

Přitom všichni kolem tebe ale říkají, že rosteš jako z vody, že je to okamžik, kdy jsi byl malé bezbranné miminko.
Jenže tobě to může připadat jako věčnost. Čas ti plyne pomaleji a snad i proto nemáš šanci stíhat všechny ty na vteřiny vypočítané rodičovské plány.
A když se ti podaří v téhle bláznivé realitě naladit se na proud, na tak známý, klidný prvek existence, na činnost, která možná těm všem velikým lidem nedává smysl, ale tebe zcela pohltí, jsi šťastné.
Jsi ale často vytrženo z transu a uvedeno do rozpaků, protože to co vytváříš, není v souladu s tím, co bys podle ostatních vytvářet mělo.

Víš maličké, možná je tento svět někdy tvrdý a nepoddajný. Možná mu občas vůbec nerozumíš a přepadá tě pocit nejistoty, zda zvládneš být tak šikovný jako máma nebo táta.
Ale jsi jedinečné a máš veškeré předpoklady zvládnout vše, co bude potřebné pro svět a laskavé k Tvému srdci, a to nejlépe jak jen dovedeš. A to úplně stačí.
Nevěř těm povídačkám, které občas zaslechneš za zavřenými dveřmi obýváku, večer kdy už máš podle všech ostatních dávno spát, ale tobě se malinko nechce. Snad proto, že máš pocit, že o něco přicházíš.

Nevěř tomu, že musíš mít tělíčko jako z reklamy na obchod s módou, nebo že musíš každého poslouchat, denně cvičit do úmoru, nebo získat Nobelovku.

To je jen iluze, kterou si velcí lidé vytvořili, aby zapomněli na jistý druh prázdnoty, který v sobě nosí. Na to, co si zapomněli pofoukat, když byli tak maličcí jako ty.
Neboj se nic. Jsou to jen přerostlé děti. Někdy s nimi musíš být trpělivé, často jim budeš muset odpouštět jejich chyby a zacyklenost. Ale mnoho se toho od nich také můžeš naučit.
Vždy tu budou pro tebe. Nikdy nebudeš na světě samo.
A pokud přeci jen. Pak věř, že získáš neuvěřitelné schopnosti. Pokud nepodlehneš zlobě, budeš i ty tím bojovníkem z pohádek, který všechny zlé draky a strašidla pobije a kráčí životem vstříc hojnosti a pochopení.

Užij si svůj den. Každý jeden den na téhle Zemi je totiž jen a jen Tvůj.